Jazykovka konci a neco jineho zacina!

Ani se to nezda, ale pristi tyden to bude presne osm mesicu, co jsme opustili ceskou vlast. Taky to budou tri mesice, co jsme stravili v Christchurch na jazykovce. Nejak nam tu ten cas leti…

Presne tak. Zda se mi to jako dva tydny, co jsme prijeli sedreny po sberu jablek do Christchurch a hledali ubytovani na tri mesice - dobu kdy budeme na jazykove skole. Na druhe strane, je tu par veci, ktere mi realitu, ze jsme tu opravdu ten cely cas stravili, zase priblizuji. Jsou to samozrejme zazitky, kterych je opravdu hodne a taky v neposledni rade kratici se bankovni ucet, ktery hlasi, ze je na case zase najit praci a neco vydelat. I vnitrni pocit rika, ze bychom se meli vymanit z kazdodenniho stereotypu a vyjet vstric novym zazitkum.

Jeste nez napisu co mame v planu dale podniknout, rad bych shrnul co nam prinesl jazykovy kurs.

V prvni rade musim rict, ze se mi splnil muj dlouholety sen - studovat anglictinu v anglicky mluvici zemi. Po neuspesnych studiich tohoto jazyka v CR toto pro me byla posledni vec v kterou jsem doufal. Totiz jestli by ani tohle nezabralo, pak uz asi nic (v revolucni vyuku jazyku na kazete proste neverim). A musim rict, ze to pro me byl urcite ten nejlepsi kurz anglictiny vubec. Na Zelandu jsme sice uz celkem dlouho, nicmene praci na sadu (vetsinou s cizinci) clovek zadny moc velky pokrok nezaznamena. Spise si osvoji par vyrazu (vetsinou gramaticky nespravnych), vet, nauci se par slovicek z oboru. Teprve na jazykovce jsme citili opravdovy pokrok. Jako by ta gramatika konecne do sebe zapadala a my v tom zacali videt nejakou logiku a mohli zacit premyslet v anglictine, coz je hrozne dulezity. Povidani si ve skole ale i doma s lidma v anglictine je uz jen takova tresinka na dortu. Kazdopadne poprve v zivote jsme meli pocit, ze s anglictinou aktivne pracujeme. Tzn. kazdy den jsme nejmene jednou delali anglicky poslech, mluvili, cetli a ucili se gramatiku. Vsechny 4 aspekty je totiz nutne rozvijet rovnomerne. Kazde pondeli pak ma clovek moznost v testu vyzkouset sam sebe, jak gramatice z predchoziho tydne porozumel. Testy jsou pokazde tvoreny uplne jinym systemem. To je prinosne z hlediska zjisteni v cem jste dobry a co vam naopak nejde.

Jak uz to tak byva, tak je i druha strana mince. Diky tomu, ze v kazdem levelu se v dany cas bere neco jineho, tak se muze stat, ze jednu latku budete probirat trikrat a na jinou se nedostane. Optimalni by bylo tu stravit cely akademicky rok. Na to ale neni cas a finance. Taky tu strasne moc zalezi na uciteli. Musim rict, ze zensky jsou daleko lepsi ucitelky nez jsou chlapy ucitele. Povetsinou jejich hodiny jsou svizny a hravy. Daleko vice jsou pro to zapaleny a snazi se problematiku vysvetlit. Z takove hodiny si clovek odnese opravdu hodne. Chlapy si naopak jedou svoje osnovy, ze kterych je mnohdy nic nerozhodi, ani to, ze nikdo nevi ktera bije. Zisk z takove hodiny je pak stejny, jako kdyz si latku prectu doma v posteli. Naopak cleveku to prijde jako ztrata casu a predevsim penez. ‘Nastesti’ se ucitele casto stridaji.

Celkem zajimave je narodnostni slozeni studentu. Drtiva vetsina asiatu (cca 60 - 70%) z toho nejvice Jizni Korea, pak Saudska Arabie, Japonsko, Taiwan. Zbytek lidi z Jizni Ameriky (Brazilie, Kolumbie) a z Evropy. Hodne lidi nas strasilo, ze asiati dost brzdi vyuku, ale neni to pravda. Kdyz ucitel vidi, ze jsi na tom lip nez ostatni, tak te proste preradi o level vyse. Je ale pravda, ze jejich vyslovnost je dost rozdilna a tak nekdy je problem jim rozumet. Nadruhou stranu maji vynikajici gramatiku - nasprtanou nazpaměť. Prijde mi ale, ze jsou hrozne ‘utaply’ a boji se na neco zeptat, coz nam prijde nepochopitelny, zvlaste kdyz studuji na soukrome placene skole.

Casto musim odpovidat na otazku, ‘tak co uz umis anglicky?’ Ucit se anglictinu bohuzel neni takovy jako naucit se pocitat do deseti. Za tri mesice clovek proste nemuze umet vsechno. Stale nejvetsi problem je slovni zasoba a rozumet rodilemu mluvcimu. Nicmene po tomto kurzu mame hodne dobry zaklad pro dalsi uceni. Nas level je Higher intermediate 2 - level pod Advance.

Nase plany.

Pristi tyden v patek tedy koncime ve skole a v nedeli 26.7. prejizdime trajektem na Severni Ostrov. Chteli bychom si najit praci v meste Rotorua, ktere je zname jednak pro sve okoli se sirnymi prameny, ale take je to centrum maorskeho obyvatelstva. Tento vikend mame vyhrazeny na udrzbu naseho veterana. Ceka nas totiz dlouha cesta. Je potreba umyt, vysat a chci taky nechat vymenit olej. Vzdyt jsme s nim taky nalitali pres 10.000 km. . .